1. Technologie modulárního designu produktu:
Modulární konstrukce povrstvení potrubí spočívá v tom, že součásti a díly se stejnou funkcí na povrstvě potrubí jsou navrženy do vyměnitelných modulárních jednotek. Při návrhu nového produktu je pouze nutné kombinovat různé moduly, což zlepšuje míru zobecnění, umožňuje hromadnou výrobu produktů, zlepšuje efektivitu výroby a snižuje výrobní náklady. Současně lze také různé moduly sestavit do produktů s více výkony a více specifikacemi pro zlepšení konkurenceschopnosti na trhu.
2. Navrhněte technologii pro snížení nákladů:
Technologie snižování nákladů se poprvé objevila v Japonsku a v té době byla používána v japonském automobilovém průmyslu. Stěžejní náplní je, že s vypršením životnosti auta v podstatě končí životnost ostatních částí karoserie. Nedojde k nadměrnému přebytku. Při výrobě produktů a jejich komponent se používá nákladově orientovaná konstrukční technologie a paralelní odhad nákladů, aby se udržela míra využití a výkon celého stroje konzistentní, což může ušetřit výrobní náklady. Použití této technologie v procesu navrhování potrubních vrstev je dnes klíčem ke snížení nákladů na návrh výroby.
3. Technologie simulace a virtuálního návrhu:
V minulosti design pokladačů potrubí postrádal teorii a nástroje a byl obecně založen na statickém návrhu. Pracovní podmínky vrstvy potrubí jsou však složité a proměnlivé a její dynamický výkon bude ve skutečném prostředí ovlivněn mnoha způsoby, takže technologie simulace se objevuje tak, jak to doba vyžaduje. Modelovací a simulační software je důležitým obsahem výzkumu v počítačové simulační technologii.
4. Výzkum kombinovaný s designovou technologií CAE:
Prostřednictvím počítačové analýzy výkonu a spolehlivosti produktu se simuluje budoucí pracovní stav a provozní režim, jsou včas nalezeny konstrukční vady a je potvrzena spolehlivost a dostupnost funkcí produktu. Hlavní částí softwaru CAE je software pro analýzu konečných prvků. Základní myšlenkou systému CAE založeného na metodě konečných prvků je diskretizace struktury, to znamená, že k reprezentaci složitých objektů se používá omezený počet snadno analyzovatelných prvků a prvky jsou navzájem propojeny prostřednictvím omezený počet uzlů. . Poté se komplexně řeší podle podmínek koordinace deformací.
